Lenka Hatašová: „Na holčičí hýčkání mě moc neužije!“

Během rozhovoru z ní šla všeobjímající energie. Nikdo se nemůže divit, že při práci dokáže i toho největšího skeptika přesvědčit, že focení je zábava. Usměvavá, spirituálně založená, profesionální. Taková je Lenka Hatašová, špička v oboru portrétní fotografie.

Lenko, jak to děláte, že všechny ženy na vašich fotkách jsou krásné a muži prudce šarmantní?
Věřím tomu, že člověk se dívá na svět tak, jaký je uvnitř. V případě fo-tografa je to podle mě tak, že se jeho vnitřní nastavení zobrazuje v tvorbě - a já vyhledávám ve svém životě hezké a pozitivní věci i události, a tvořím si tak realitu, která je prostě hezká a blahodárná. Tímhle prizmatem vnímám pak i své objekty. Nesmím ale zapomenout na práci vizážisty, se kterým společně vypíchneme zajímavé rysy člověka. Nedává mi moc smysl zaměřovat se na asymetrii nebo na něco, co by mohlo narušovat celkový oku lahodící dojem. Moc ráda spolupracuji se Zdeňkem Fenclem, který mimochodem stojí za ohromujícím image Heleny Vondráčkové. Je nesmírně kreativní a vnímavý, navíc fantastický kadeřník. To je hodně důležité – na vlasy já kladu velký důraz.

Je něco, co vám může focení pokazit? Třeba lesknoucí se tvář, kruhy pod očima, špatná nálada?
Ani moc ne. Dobrý fotograf se pozná podle toho, že vytvoří dobrou fotku za jakýchkoli okolností. V dávné minulosti jsem byla válečnou i sportovní fotografkou a tehdy zřejmě vznikla moje schopnost tvořit v nesnadných podmínkách. Navíc díky této průpravě jsem celkem rychlá, což je další výhoda. Lidé obecně focení nemají moc rádi, takže mordovat je hodiny před objektivem bývá spíš kontraproduktivní (smích).

Jak se stavíte k retuším – plníte přání klienta? Vedete v tomto směru dlouhé diskuze?
Postprodukce portrétů je součástí mé práce a přání svých objektů naprosto ctím. S přehnanými požadavky jsem se setkala jen párkrát, ale je pravda, že se mi je podařilo nějak zkorigovat tak, aby byla spoko-jenost na obou stranách.

V oboru se pohybujete víc než 30 let. Jak vnímáte to, že dnes je dí-ky chytrým mobilům amatérským fotografem skoro každý?
Já tenhle fakt vnímám s nadšením, díky moderním technologiím, o kterých se nám v době mých začátků ani nesnilo, dnes může spousta fanoušků fotografie objevit svůj talent nebo probudit vášeň, která otvírá brány k úspěchu. Focení na mobil miluju, dnes už je můj iPhone na ta-kové úrovni, že se blíží profesionálním fotoaparátům. Používám ho na focení v přírodě, když venčím naše psy nebo na cestách, s těžším tělem foťáku už se mi prostě tahat nechce.

Všichni chceme mít pěkné fotky. Měla byste pár univerzálních rad pro laiky? Fotit vždy postavu i s nohama? Natočit se proti slunci?
To, co popisujete, může být chybou a nemusí – fotografické vidění je proces, mám s tím vlastní zkušenost. Když se dívám na své staré snímky, vidím, jakou cestu jsem ušla, a mám na to jedinou radu: fotit, fotit a zase fotit. Tohle mi vždycky radil můj táta fotograf a já mu musím dát za pravdu.

A co filtry a umělá inteligence používaná na fotky – nemáte strach, že fotografové přijdou o práci?
Doba se mění a my s ní, stýskat si po starých časech a žít v minulosti vede podle mě k záhubě. Technologické novinky vítám, umělá inteligence je pro mě skvělým pomocníkem v postprodukci fotografií, já jsem nadšená. Tenhle fenomén navíc letos už podruhé "přizvu ke spolupráci" na legendárním kalendáři Proměny Fantazie, který spolu s kolegyní Monikou Navrátilovou tvoříme pro nadaci Archa Chantal.Ten letošní bude ještě vtipnější než loňský, nenechte si ho ujít! Letos v něm uvidíte kromě Jiřího Korna či Tomáše Kluse také Dagmar Havlovou nebo Simonu Stašovou s Jiřinou Bohdalovou – předobjednávky se valí, věřím že budeme muset dělat dotisk stejně jako loni.
Při focení se musíte naladit na danou osobnost a situaci, což může být i psychicky vyčerpávající. 

Mám pravdu?
Právě že ne. Moje profese je pro mě vášní, což je speciální stav, který, jak jsem řekla, otevírá brány nejen k úspěchu, ale i k lidem. Možná to zní divně, ale mně se během focení daří vytvořit něco neuchopitelného, jakési pole mimo čas a prostor, do kterého vtáhnu všechny zúčast-něné, a to se pak dějí věci (smích)!

Jak dobíjíte baterky?
Jsem Lvice, takže ráda jen tak ležím, to ale nejde moc dohromady s mým lehkým workoholismem. Mojí další vášní je obchodování na akciové burze, což je ale občas spíš adrenalin než relax – ten přichází při dlouhých procházkách po lesích s našimi psy, a pak při cvičení čchi kungu či jógy, což dnes už nevynechám žádný den. Jednou ročně si navíc dopřávám měsíc v mém oblíbeném Chorvatsku, kde cestujeme mezi ostrovy na paddleboardech. Pokud se ale ptáte na takové to holčičí hýčkání, na to mě moc neužije, jsem spíš sportovní typ, make-up nepoužívám, maximálně tužku na linky, když jdu občas do společnosti. Co ale miluju, jsou krémy a přípravky od české značky Klara Rott. A před časem jsem si na dovolené v Turecku, kam jsem jela s maminkou a jejím přítelem, dopřála každodenní 90minutovou lymfatickou masáž, a efekt byl ohromující! Takže aspoň něco, že…

Fotila jste Dalajlámu, podnikla jste pouť do Santiaga de Compostela. Je pro vaši práci a život důležitý duchovní rozměr?
Pro mě je spiritualita zásadní, i když si nejsem jistá, jestli můj zájem o práci na sobě nazývat zrovna takto. Z vlastní zkušenosti vím, že ty nejdůležitější věci se odehrávají pod povrchem viditelného dění. A taky zažívám, jak vypadá v praxi rčení "co zaseješ, to sklidíš". Učím se pokoře, protože ta je hybnou pákou vesmíru, stejně jako odpuštění. Dlouho jsem nechápala význam obojího, ale lepším se!

Před objektivem vám stály Sophia Loren nebo Meryl Streep… Kdybyste si mohla vybrat, koho byste si přála zvěčnit?
Mého tatínka, který odešel před deseti lety a já se k jeho portrétování v podobě, jak to dělám dnes, nikdy nedostala. Pokud se ale ptáte na všeobecně známé osobnosti, asi by to byl John Lennon. Ve své době hodně ovlivnil můj život, a když zemřel, držela jsem takový smutek, že jsem druhý den dokonce odmítla jít do školy.

Může obyčejný smrtelník oslovit Lenku Hatašovou na focení?
Fotím moc ráda každého a je pravda, že portréty lidí, kteří mě oslovují třeba přes sociální sítě, tvoří významnou část mého portfolia. Je až do-jemné, jak do atelieru přichází nejistí a s ostychem – focení má rád opravdu málokdo – a odchází v údivu, že to nejen nebolelo, ale že je to dokonce zábava!